Ženy vydělávají méně než muži. Je to diskriminace, nebo jen statistika? Pět největších mýtů o odměňování v EU

Ženy v Česku vydělávají v průměru o 18,5 procenta méně za hodinu než muži. Znamená to, že zaměstnavatelé ženám automaticky platí méně za stejnou práci? Nebo jde pouze o důsledek jejich profesních rozhodnutí? Kolem rozdílů v odměňování koluje řada mýtů a zjednodušení. Podívali jsme se na pět nejčastějších a na to, co o nich říkají skutečná data.

Evropská unie má s nerovným odměňováním dlouhodobý problém. Podle údajů Eurostatu za rok 2024 vydělávaly ženy v EU v průměru o 11,1 procenta méně na hodinu než muži. V Česku dosahoval rozdíl dokonce 18,5 procenta. Horší výsledek mělo v celé sedmadvacítce pouze Estonsko.

Právě kvůli podobným rozdílům přijala Evropská unie nová pravidla, která mají zaměstnancům umožnit lépe kontrolovat, zda jsou odměňováni spravedlivě. Jenže kolem celé problematiky se stále objevuje množství nepřesných tvrzení.

Mýtus 1: Ženy dostávají za úplně stejnou práci automaticky o 18,5 procenta méně

Tak jednoduché to není.

Často citovaný rozdíl v odměňování, označovaný jako gender pay gap, neporovnává výplaty dvou konkrétních lidí vykonávajících totožnou práci. Jde o statistický ukazatel, který zachycuje rozdíl v průměrných hrubých hodinových výdělcích mužů a žen.

Do výsledku se proto promítá například to, v jakých oborech ženy a muži pracují, jak často zastávají vedoucí pozice nebo jak se vyvíjí jejich kariéra.

Pokud tedy v nějaké zemi činí rozdíl 15 procent, neznamená to, že každá zaměstnankyně dostává o 15 procent méně než její mužský kolega.

To ovšem neznamená, že diskriminace neexistuje. Situace, kdy žena dostává za stejnou nebo stejně hodnotnou práci bez objektivního důvodu nižší odměnu než muž, je skutečným problémem, který evropské právo zakazuje.

Mýtus 2: Ženy vydělávají méně jen proto, že si vybírají hůře placená povolání

Výběr povolání skutečně hraje významnou roli. Není ale jediným vysvětlením.

Ženy jsou v Evropské unii častěji zastoupeny například ve školství, zdravotnictví nebo sociálních službách. Evropská komise upozorňuje, že práce v některých odvětvích s vysokým zastoupením žen bývá finančně podhodnocená.

Důležité je také to, kdo má možnost budovat kariéru bez delších přestávek.

Ženy stále častěji přebírají větší část péče o děti a domácnost. To může ovlivnit jejich pracovní úvazek, možnosti povýšení i celkový kariérní postup. A právě výpadek příjmů během péče o rodinu může mít následky ještě mnoho let poté.

Rozdíly v odměňování tedy nejsou pouze otázkou individuální volby. Vznikají kombinací pracovních, ekonomických i společenských faktorů.

Mýtus 3: Evropská unie chce nařídit všem mužům a ženám stejné platy

Nikoli. Evropská pravidla neznamenají, že všichni lidé na podobných pozicích musí dostávat do poslední koruny stejnou mzdu.

Rozdílné odměňování může být oprávněné. Zaměstnavatel může zohlednit například zkušenosti, odpovědnost, pracovní výsledky, odborné znalosti nebo konkrétní náročnost práce.

Rozhodující ale je, aby tato kritéria byla objektivní, transparentní a nediskriminační.

Pokud dva lidé vykonávají stejnou nebo stejně hodnotnou práci, rozdíl v jejich odměně by měl mít vysvětlitelný důvod, nikoli vycházet pouze z toho, zda jde o muže, nebo ženu.

Evropská unie tak neusiluje o jednotné výplaty, ale o rovné podmínky a možnost ověřit, zda systém odměňování funguje spravedlivě.

Mýtus 4: Nová pravidla umožní každému zjistit přesný plat všech kolegů

Ani to není pravda.

Evropská směrnice o transparentnosti odměňování dává zaměstnancům právo požadovat informace o jejich vlastní úrovni odměňování a o průměrných odměnách žen a mužů vykonávajících stejnou nebo stejně hodnotnou práci.

To ale neznamená, že si zaměstnanec bude moci vyžádat konkrétní výplatní pásku svého kolegy.

Pravidla počítají také s ochranou osobních údajů. Smyslem je umožnit srovnání a odhalení neodůvodněných rozdílů, nikoli veřejně odhalovat příjmy jednotlivých zaměstnanců.

Nově mají být přístupnější také informace o tom, podle jakých kritérií zaměstnavatel stanovuje mzdy nebo rozhoduje o jejich zvyšování.

Mýtus 5: Rovné odměňování je nový nápad Bruselu, který dosud nikdo nepotřeboval

Ve skutečnosti patří zásada stejné odměny za stejnou práci mezi nejstarší principy evropské integrace.

Objevila se už v Římských smlouvách v roce 1957. Evropská unie ji tedy nevymyslela až v posledních letech.

Nová je především snaha tento princip účinněji prosazovat.

Dosud totiž zaměstnanci často neměli dostatek informací, aby vůbec zjistili, zda jsou odměňováni nerovně. Bez možnosti porovnání bylo obtížné případnou diskriminaci prokázat.

Směrnice přijatá v roce 2023 proto přidává konkrétní nástroje: informace o nástupních mzdách, právo na srovnání průměrných odměn nebo povinné vykazování rozdílů u větších zaměstnavatelů.

Proč je Česko mezi zeměmi s největšími rozdíly?

Zatímco evropský průměr činil v roce 2024 11,1 procenta, český dosahoval 18,5 procenta. Rozdíl je tedy výrazný.

Samotná statistika ale nedokáže určit, jaká část je způsobena diskriminací a jaká například rozdílným zastoupením žen a mužů v profesích, pracovních pozicích či kariérních drahách.

Právě to je jeden z důvodů, proč Evropská unie prosazuje větší transparentnost. Pokud zaměstnanci i zaměstnavatelé získají přesnější informace, bude možné lépe rozlišovat mezi oprávněnými rozdíly a těmi, které nemají objektivní vysvětlení.

Rovné odměňování totiž neznamená, že každý musí vydělávat stejně. Znamená, že za stejnou nebo stejně hodnotnou práci nemá být člověk finančně znevýhodněn jen proto, že je žena, nebo muž.

Projekt Local Reach, European Impact: Combating Disinformation Through Regional Media "Regional Waves: Empowering Communities with EU Stories vznikl za podpory Evropského parlamentu.